Recenze publikace Změna je v nás od Aleše Máchala

Změna je v nás aneb jak komunikovat environmentální témata

(recenze publikace Barbory Dvořákové a Zuzany Jakobové, vydala TEREZA – vzdělávací centrum, z. ú., 2020)

Zamýšlím-li se nad dosaženými výsledky ekopedagogického a environmentálně osvětového působení EVVO ve smyslu prokazatelné účinnosti tohoto více než třicetiletého usilování, nemohu se ubránit určité skepsi a pocitu, že jsme se měli snažit ještě víc. Nad vzpomínkami na intuitivně a ochranářsky motivovanými počátky ještě před Listopadem 89, přes důrazy na tzv. domácí ekologii až po současnost si kladu tíživé otázky: Podařilo se nám zvýšit tzv. ekologickou gramotnost české populace? Jsou nemalé osobní i finanční vklady investované do EVVO alespoň částečně úměrné dosažení stanovených cílů? Měli jsme být ve snaze oslovit veřejnost, především děti, mládež a učitele, důraznější (dávat zřetelněji najevo, že jde o záležitosti životně důležité), nebo naopak opatrnější (abychom svými zanícenými výzvami a návody nevyvolávali spíš nechuť a protitlaky)? Dokázali jsme naše ekovýchovné usilování posunout k vyšší odborné a pedagogické kvalitě tak, aby se jeho efektivita stala výraznější? Otázky působí jednoznačně, odpovědi se hledají obtížně a jednoznačné ani být nemohou. Nicméně je pravdou, že žádoucí environmentální citlivost i vůle a připravenost k činům ve prospěch životního prostředí jsou přes mnohé zdařilé počiny pořád spíše výjimkou než běžnou skutečností.  Podařily se a nadále se daří např. úspěšná specializační studia pro školní koordinátory EVVO, v českých podmínkách se výtečně zabydlely programy Ekoškola a Škola pro udržitelný život, úžasný posun přinesla Venkovní výuka i tvorba přírodních školních zahrad, rozšíření pobytových ekologických výukových programů pro žáky všech stupňů škol, vysokoškolská výuka poskytovaná středisky EV především fakultám připravujícím učitele, kladnou roli sehrává už mnoho let sdružení středisek ekologické výchovy pod názvem Pavučina, z. s. se svými sítěmi MRKEV a MRKVIČKA. Snadno bychom našli ještě přinejmenším desítky dalších dobrých počinů. Jenže mnozí asi cítíme, že pro republiku či svět propadající se stále hlouběji do klimatické a biodiverzitní krize je to pořád jaksi málo.

V těchto pochybnostech zapůsobí jako pramen živé vody jedinečná publikace nesoucí příznačný název: Změna je v nás aneb jak komunikovat environmentální témata autorek Báry Dvořákové a Zuzky Jakobové, které tento „malý zápisník s velkým srdcem“ sestavily na základě svých bohatých zkušeností z programu Mladí reportéři pro životní prostředí a ke spolupráci přizvali výtečnou grafičku Janu K. Kudrnovou. Pod hlavičkou TEREZY – vzdělávacího centra, z. ú. se jim podařilo vytvořit ryze praktický a vysoce inspirativní nápadník, jehož prostřednictvím mohou další „mladí reportéři“ dosáhnout mnohem vyšší účinnosti svých snah o ohleduplný a tvořivý podíl na aktivní péči o životní prostředí především v místním a regionálním měřítku.

K hlavním přednostem publikace pro mladé reportéry patří její podmanivá sdělnost, didaktická nápaditost, věcná stručnost, návodnost i logické uspořádání. Konkrétněji řečeno, oceňuji především důraz na nalezení či pochopení smyslu popisovaných aktivit, uvědomení si proč je záhodno se do takových akcí pouštět a čeho tím hodláme dosáhnout (s. 14), či skvělé nabádání k formulování hlavní myšlenky akce (s. 21). K cennému rozvažování vybízejí testově pojaté popisy možných situací s přiřazováním vhodných médií (s. 26–27), za velmi důležitou považuji nenápadnou zmínku o tom, že „je důležité o problémech informovat bez ohledu na výsledek“ (s. 28).

Snad nejcennější částí publikace je její druhý oddíl obsahující „ 10 principů, které opravdu fungují“ (v reportérské praxi – pozn. aut.) na s. 32–51, které jsou vybrány, popsány a doprovozeny konkrétními příklady a doporučenými úkoly tak dokonale, že by mohly sloužit i pro výuku studentů prvních ročníků žurnalistických oborů. Ocenění zaslouží i samotné formulace oněch principů – Zoomujte (ve smyslu „přibližujte“, „zaostřujte“), Vzbuďte zájem, Otevřete oči, Ukažte příčinu a následek, Propojte téma s reálným životem, Sdílejte zajímavé příběhy, Buďte názorní, Ukažte změny dobré pro přírodu i lidi, Ukazujte příležitosti.

Za velmi zdařilý považuju rovněž věcný a graficky nápaditý návod k tvorbě pocitových map míst (s. 54–55). Zaslouženého obdivu je ostatně hodna působivá a originální grafická podoba celé publikace vytvořená Janou K. Kudrnovou, jejíž jméno je skromně uvedeno až v závěrečné tiráži. Janina grafika i obrázky jsou nápadité, vtipné, nevtíravé. Vložené „minikomiksy“ vhodně obohacují text a dodávají čtenáři jistotu, že i vážné věci lze řešit s nadhledem a veselou myslí.

Pochvalu si zasluhuje také pečlivé odzdrojování použité literatury i obrazového materiálu, což u publikací podobného charakteru nebývá vždy pravidlem.

---------------------

Dovolím si uvést ještě několik poznámek a námětů k dalšímu vydání publikace.  

Přiznávám, že v předcházejícím výčtu mnou neuvedený název principu č. 8 Nedávejte Game over v prvním levelu (s. 46) byl pro mě (jako člověka, který dosud nezavadil o počítačové hry a jejich žargon) zprvu trochu hůře uchopitelný. Nepochybuju však, že cílová skupina čtenářů, jíž je zápisník určen, si bude vědět rady okamžitě. Sám názvu rozumím tak, že autorky doporučují nabízet lidem změny v jejich postojích a jednání tak, aby nebyli odrazeni hned napoprvé nabídkou kroků, které pro ně mohou být jen těžko přijatelné. Na téže straně uvedená zajímavá zmínka o kampani Obyčejného hrdinství v ukázce č. 1 by mohla být v dalším vydání zápisníku doplněna o výčet oněch zmiňovaných výzev ke zlepšování světa.     I ukázce č. 2 (s. 47) by slušelo obohacení o stručný přehled všech Cílů dobrého života, které lze sice nalézt na níže uváděném odkazu Futerry, nicméně vyjmenování všech 17 cílů             (v nejstručnější verzi) by mohlo být také velmi inspirativní.

Na s. 25 ve 3. řádku 1. odstavce by možná bylo vhodnější vypustit předložku „s“ („pracujeme těmito způsoby“), o řádek níž je použit pojem „rešerše“, u něhož si nejsem jist, že jeho význam budou znát všichni uživatelé příručky.  Hodila by se proto např. kratičká vysvětlující poznámka pod čarou. Na s. 47 je nedopatřením uvedeno „Futtera“ namísto „Futerra“.

Jen zcela na okraj: Zaujala mě i jedna drobnůstka, jde ovšem spíš o sémantickou pošetilost autora recenze. Český překlad charakteristiky popsané na s. 40 jako „vlastní vnitřní divokost“ (wildness) svádí k úvahám nad jeho kontextuální adekvátností a k přemítání o přiléhavějším výrazu, snad něco jako „divočinnost“, což by byl ovšem podivný patvar příčící se pravidlům spisovného jazyka českého… Zamýšlím se nad možností, jak odlišit člověčí „vnitřní divokost“ od jeho „osobní divokosti“. Anebo jinak: vnitřně divoký (ve smyslu citlivě vnímající přírodu a přírodní divočinu, chápající a prožívající přírodní děje) může být i člověk zcela klidný, tedy „nedivoký“. S přesnějším či jemnějším vystižením „vlastní vnitřní divokosti“ si bohužel, jak upřímně doznávám, nevím rady. Pro účely hodnocené publikace je však použitá formulace nepochybně srozumitelná a dostačující.

---------------------

Osloven úžasnou nápaditostí, působivou kreativitou, vlídnou návodností i nespornou praktičností knížky Změna je v nás s radostí očekávám její vstřícné přijetí a hojné uplatňování novými mladými reportéry. Myslím přitom i na respektovanou ekofilosofku a obdivuhodnou osobnost environmentálního hnutí paní Joannu Macyovou, Ph.D. Kdyby měla možnost se do téhle výtečné příručky začíst, jistě by se zaradovala, že její vize aktivní naděje je Bárou Dvořákovou, Zuzkou Jakobovou a Janou K. Kudrnovou naplňována zcela příkladným způsobem. Budiž jim všem (nejen za to) vzdána čest a velké poděkování.

Aleš Máchal, prosinec 2020